S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Kliknutím na tlačítko "OK" souhlasíte s použitím preferenčních, statistických i marketingových cookies pro nás i naše partnery. Funkční cookies jsou v rámci zachování funkčnosti webu používány po celou dobu procházení webem. Podrobné informace a nastavení ke cookies najdete zde.

KONTAKTY

Lubomír Morcinek
Oldřichovice 513
739 61 Třinec
tel: +420 737 730 645
napište nám

NOVINKY

arr3 Pro stálé zákazníky je lépe se nejprve ZAREGISTROVAT a pak přejít k nákupu. Registrací získáte...

ANKETA

Jste ochotní dát za kusovou svalovinu víc než 120 Kč?

Ano - pro svého psa jsem ochoten dát i tolik peněz 34% Ano - ale jen příležitostně 21% Ano - možná na Vánoce 19% NE 25%

Chcete se dozvědět více, jak krmit svého psa?

Přečtěte si naše články o tom co je vhodné, čemu se vyhnout.

Články nejdete v sekci " O nás "


»
Ovoce - jádroviny

Paničko, což takhle jablíčko!

 

Minule jsme se konečně „zbavili“ zeleniny, a teď přejdeme k něčemu pro většinu lidí výrazně přijatelnějšímu, a tím je ovoce.  Jaký že je mezi nimi vlastně rozdíl? No, to popravdě nikdo pořádně neví. Tak nějak se vychází z poučky, že zeleninka se urodí na jednoletých plodinách a ovoce na víceletých. Víceméně to platí. Každopádně ovoce má přece jen mezi většinou strávníků poněkud lepší pozici než zeleninka, a pesani nebývají výjimkou (leč výživáři radí poměrově výrazný převis zeleniny nad ovocem). Nabídka je vážně pestrá a stále se objevují nové a nové druhy (tím myslím v obchodech či recepturách, protože co je pro nás nové, jinde je už dávno klasika), takže kde začít než v našich sadech a zahradách.

Začneme u jádrovin (což celkem jasně naznačuje, že nás při konzumaci budou prudit jadérka).  V téhle partičce zaručeně zaujímají první pozici jablka. Syrová, vařená i sušená jsou prostě takřka poklad, jen bychom si měli odpustit přídavek cukru. Jablíčka jsou totiž, i přestože jsou sladká, velmi málo kalorická. Obsahují vitamin C a E, z minerálů hlavně draslík, bor a sodík. Co nás ovšem ve vztahu k psímu trávení zajímá, je obsah pektinu, který je součástí nerozpustné vlákniny. Ten nejen pomáhá upravit trávení, ale spolu s taniny, flavonoidy a dalšími látkami působí proti průjmům i zácpám, podporuje tvorbu žluče, svědčí tepnám i srdci, játrům, krvi a krotí kyseliny putující tělem. Pomoci mohou i u jedinců, které trápí ekzémy či jiné podobné neduhy. V kompletních krmivech je nejčastěji najdeme ve formě sušené, doma můžeme využít jak nasekané křížaly, tak i čerstvé – ideálně nakrouhané na jemňoučko, nebo tepelně upravené, a tím i měkoučké a „rozhňahňatelné“. Obzvláště ta krásně naleštěná, kupovaná je ideální oloupat, protože pokud je někde vysoká koncentrace pesticidů či dalších chuťovek, pak je to právě v té nádherně vybarvené slupce.

Co by mohlo následovat jiného než hruška. Má s jablíčky spoustu společného. C, E a B, spoustu draslíku a slušný obsah mědi, manganu i zinku. Ovšem také více ligninu, který patří do nestravitelné vlákniny a motivuje střeva k většímu výkonu. Díky taninům fungují protizánětlivě, pomáhají ledvinám, neutralizují kyselinky a mohou pomáhat pesanům trpícím nadýmáním (což ocení hlavně majitelé, kteří mají takového uprděnce v bytě a tráví spoustu času u otevřeného okna  lapáním kyslíku do přidušených plic). Pokud ji zařazujeme do jídelníčku, pak úplně zralou až mírně přezrálou, hezky „rozkašičkovanou“ a ideálně oloupanou.

Poněkud méně známou plodinou je kdoule. Připomíná žlutou hrušku a má bezkonkurenční obsah taninů, takže je pravým pokladem pro trávení. Je skvělá např. po úporných průjmech. Má ovšem jednu drobnou vadu – je neskutečně kyselá až trpká, takže byť je úžasně zdravá, pozřít ji je dost obtížné. No, co naděláte.

Dalším domácím zástupcem je mišpule. Byly časy, kdy nebyla žádnou velkou vzácností a našli jste ji jako doplněk hruškových či jablečných kompotů, marmelád a jiných dobrůtek, ale dnes je všechno jinak, a o mišpuli jeden takřka nezavadí. Skvěle chutná i v syrovém stavu, je slaďoučká a šťavnatá, jen se doporučuje nechat ji projít mrazem aby „zhniličkovala“. Funguje jako diuretikum (po česku působí močopudně, takže je super při ledvinových a podobných onemocněních, jen musíte počítat s častějším venčením, případně přimhouřit očko nad loužičkou v bytě) a snižuje hladinu cukru v krvi, což potěší cukrovkáře. Pomáhá také při žloutence. Triperteny mají protivirový účinek, a protože jsou nejúčinnější proti rinovirům, je skvělou prevencí různých „rýmeček“ a jiných usoplených stavů.

Poslední z rodinky je oskeruše. Dnes už je to opravdová vzácnost, ale svého času byli celkem běžnou surovinou, kterou hlavně jihomoravské hospodyňky využívaly v kuchyni a chlapi jí proháněli přes destilační přístroj. Plody lze konzumovat syrové, kompotované či sušené (chutnají trochu po skořici), nebo ve formě šťáv. Jsou bohaté na vitamin B2, A a C, taniny, pektin a minerální látky. Podobně jako mišpule je dobré, pokud jsou plody po sklizni odleželé, případně přeběhlé mrazíkem. Svědčí střevu, sráží horečku, uvítá je každá céva a jsou celkem účinným antioxidantem. V lidovém léčitelství se využívala smíchaná s bylinkami a medem při nachlazení. To by mohlo hafanům celkem šmakovat. Takže pokud náhodou žijete někde na Slovácku, případně tam jezdíte na čundry, můžete zkusit oživit obsah psích mističek.

Nedá mi, abych se nezmínila ještě o hložinkách – plodech hlohu obecného. Byť se nejedná o ovoce jako takové, a spíše se s nimi setkáte v léčitelství, jsou to prostě malvice, a tak by bylo hřích se o nich nezmínit. Hlohy rostou ledaskde, a dostat se k jejich plodům není zase takový problém. Obsahují glykosidy, saponin, tříslovinu, tuk, kyselinu ursolovou, oleanolovou a krategovou, flavony a aminopuriny. Mají úžasně pozitivní vliv při kardiovaskulárních onemocněních, ale POZOR, je-li váš pesan nemocný a užívá léky, podávat prosím raději po konzultaci s veterinářem. Také má příznivý dopad na nervíky a můžou trošku obrousit hrany chronickým bitkařům. Hložinky se dají použít i v syrovém stavu, ale jejich nakyslá chuť chlupaté strávníky těžko nadchne. Pokud budete chtít využít léčebných účinků, můžete vytvořit odvar z plodů a ten zamíchat do mističky. Povídá se, že zatímco květ a plod svědčí plodnosti, list prý podporuje cudnost a celibát, takže pozor z čeho odvar uděláte …obzvláště aktivní chovatelé  :-)

 


 

Převzato - napsala Pavlína Vazdová, naše dlouholetá kamarádka, chovatelka bearded collií, výživářka. Tyto články vycházely i v časopise Pes přítel člověka.


Ovoce - peckoviny

Hele děcka, to je pecka!

 

Tedy chtěla jsem říci peckovina, resp. peckoviny. Kdo by neznal většinou nesmírně lahodnou dužninu různých tvarů a velikostí, která elegantně obaluje nestravitelnou a pekelně tvrdou pecku. A že jich naše sady a zahrady nabízí pěkných pár druhů.

Začnu u fialového zlata, které je mému srdci velice blízké, a to u švestiček. Přestože já je mám nejraději obalené kynutým těstem ve formě klasických buchet a v zimě nepohrdnu ani destilovanou formou, vám radím předložit je ve formě syrové a raději bez pecek. I když ze zkušenosti mohu říci, že v době zrání švestek se naši psi žádným vypeckováváním nezdržují a to jich nezbaští zrovna málo (ani nedbají na mou hrůzu, že si peckami ucpou střeva). Ale vraťme se k tomu, co mohou nutričně nabídnout. Hned na začátku musím zdůraznit, že obsahují opravdu spoustu cukru (glukózu a sacharózu), který je sice stravitelnější než náš rafinovaný, ale pokud váš hafan začne tomuto ovoci vášnivě holdovat, může během relativně krátké doby významně začít připomínat vepříka před porážkou. Ovšem ve švestkách krom cukru najdeme ještě spoustu prima věcí. Mají sice trošku méně vitaminu C (ale my už víme, že tenhle vitamín si oproti člověku pes dokáže vytvářet sám, proto pro něho není tak důležitý jako pro nás), zato oplývají vitaminy skupiny B (hlavně B1, B2 a B6), H a E; z minerálů draslík, fosfor, železo, hořčík, vápník, síru a zinek. Svým složením vysloveně svědčí krvetvorbě a prokazatelně utužují nervy, podporují paměť a zvyšují odolnost proti stresu. Krom toho v nich najdeme spoustu vlákniny (hlavně v sušených), což zalichotí střívkům. Ale pozor – mají silně projímavý účinek, takže s množstvím opatrně, abyste nestrávili noc běháním po parku. Pochlubit se také mohou prokázanými antioxidačními účinky a působí příznivě při krvácivých stavech (např. když vašemu chlupáči teče krev z dásní při kontaktu s čímkoli hrubším). Ve slupkách najdeme antokyan, což je látka, která dává tomuto ovoci jeho typickou barvu a konzumenta pomáhá chránit před rakovinou, kardiovaskulárními problémy a podporuje produkci inzulínu. Také ledviny si budou spokojeně vrnět. Když mluvíme o švestkách, nemůžeme zapomenout na slívy, ale protože jde vlastně o totéž (jen slívy mají jiný tvar a nejdou od pecek), tak se nijak rozepisovat nebudu. Do rodiny také patří renklódy (známé spíš jako ryngle), mirabelky (špendlíky), pološvestky a blumy. Mají podobné složení jako dvě již jmenované sestřenky, ale mívají ještě vyšší obsah cukru. Vymykají se jen trnky, které jsou trpčí, a jejich chuťová atraktivita pro psí tlamajznu bude asi výrazně nižší.

Do stejné rodinky jako výše jmenované „šišoplody“ patří také třešně. Je celkem známo, že čím tmavší, tím vyšší obsah zdraví prospěšných látek – hořčíku, železa, fosforu, zinku, boru, vápníku, draslíku a křemíku. Z vitaminů A, P, C, E i B. Svědčí krvetvorbě, játrům i ledvinám. Opět zde najdeme antokyan se všemi jeho pozitivy. Speciálně bych chtěla vypíchnout celkem vysoký obsah jódu. V našich končinách je téhle látky jak známo celkem nedostatek, a když chybí, hrozí problémy se štítnou žlázou. A taková štítná žláza, to je veledůležitá věc. Pokud nefunguje tak jak má (k čemuž právě nutně potřebuje výše zmiňovaný jód), mohl by se z vašeho rozkošného pesánka stát kretén (to je prosím lékařský termín, nikoli nadávka) s krkem holuba voláče (no fešák k pohledání). Jinak třešinky pomáhají při zácpách a chudokrevnosti. Jen zase ty pecky…, těch kdyby nebylo.

 

Za ručku s nimi běží poněkud trpčí višně. Jejich hlavní devizou je obsah minerálů (vápník, železo, draslík, hořčík, mangan, bór, zinek, fosfor a stejně jako u třešní tolik potřebný jod) a ovocných kyselin (jablečné, citronové, jantarové a salicylové), které pomáhají dobrému zažívání a hlídají střeva, aby nezlenivěla. Posilování krevních kapilár, protizánětlivé účinky a dokonce chytrými články uváděnou pomoc při bolestech páteře (ale to vážně netuším proč a  jak), berte jako příjemný bonus.

A teď hupky dupky na slunnou Moravu za jejími skvělými sametovými meruňkami. Chlubit se mohou hlavně vysokým obsahem vitaminu B a beta-karotenu, díky němuž má skvělé antioxidační účinky a pozitivní vliv na imunitu. Spousta draslíku, hořčíku, síry, křemíku a také mědi oproti nízké hladině sodíku. Meruňkám se přisuzují omlazující účinky, a co víc, prý podporují něžné city a libido. Krom toho mají pozitivní dopad na oči, kůži i srst či astma.

 

Větší a poněkud osrstěnější broskve (plus jejich holá verze známá jako nektarinky) jsou vyhlášené svým uklidňujícím účinkem. Pokud vašeho miláčka rozhazuje procesí řemeslníků rotujících bytem při výměně oken a ničících poslední zbytky zdravého rozumu kvílivým zvukem vrtačky, zkuste se s ním podělit o tohle sladké pohlazení, třeba to trochu utiší jeho rozjitřené nervíky. Příjemný obsah draslíku, fosforu, hořčíku železa a zinku, doplněné o kyselinu listovou působí příznivě na ledviny a střeva (mírné projímadlo, pokud jich vaše čivava nesežere půl kila, protože pak už se o čemkoli „mírném“ bude dát hovořit jen stěží).

Ale pozor, zatímco plody jsou v rozumné míře zdraví prospěšné, listy a stonky třešní, meruněk apod. jsou pro naše zlatíčka jedovatá, a pokud by jich náhodou zbaštil povícero (nevím proč by to dělal, ale znáte to, psi mají různé nápady), mohl by si přivodit slušnou otravu stejně jako u rozdrcených nebo rozkousaných pecek.

 

I tahle skupina má své exoty (myslím tím domácí produkci, protože k výpěstkům skutečně exotických krajin se dostaneme v samostatné kapitole). Oba následně jmenované keře jsou dnes pěstovány hlavně pro okrasu, ale jeden nikdy neví, třeba vás přemůže chuť ochutnat to, co na nich vyroste.

 

Plody dřínu obecného a lékařského, tzv. dřínky, jsou červené nebo žluté, nevelké peckovice (cca 1,5 cm). Obvykle bývají kyselé až sladkokyselé, obsahují vysoké množství vitaminu C a jsou známy svými léčivými účinky (oblíbené hlavně v tradiční čínské medicíně). Zabrat by mohly při jakýchkoli problémech s vyměšováním nejrůznějších tělních sekretů, jako jsou slinění, silné krvácení při hárání  i problémech s játry či ledvinami. Pokud se do tohohle experimentu hodláte pustit, tak prosím s rozumem – i přírodní lék je lék a předávkovat se dá všechno!

Jeho sestra svída už nebudí takové nadšení. Jedlé plody se dají sklidit se svídy japonské. Trochu se podobají jahodám a mají tuhou slupku. Ovšem dužina pod ní je prý krémovité konzistence a chutí má připomínat banán. Používá se proti průjmům. Toliko moudré zdroje. Za sebe mohu napsat, že se do pokusů s těmito exoty pouštět nehodlám.

A co příště? No přece bobulky!


Převzato - napsala Pavlína Vazdová, naše dlouholetá kamarádka, chovatelka bearded collií, výživářka. Tyto články vycházely i v časopise Pes přítel člověka.


 

 

Ovoce - bobuloviny

Bobulky, pro kluky i pro holky

 

Tak tuhle skupinu mám ze všech nejraději. Většinou sladké kuličky či šištičky), velký výběr a ta velikost – ideální jednohubka, takže vynikající adept na obohacení psího jídelníčku. Hned několik z nich můžete najít  jako přídavek v komerčně vyráběných krmivech, nebo je sami nabídnout chlupáčkům na ochutnání (pokud vám je už sami nečešou na zahradě). Ale my začneme v lese.

Léto s sebou přináší i hromadné nájezdy obyvatel na borůvky. Opomineme-li jako motiv ziskuchtivost, pak je to jistě touha zásobit se na zimu něčím dobrým a zdravým. Vitamin C, karoten, železo, antokyan či taniny, to jsou látky, které jsou úplným pokladem pro imunitní systém. Výborně pomáhají při zažívacích problémech, kolikách, průjmu i rekonvalescenci po případných otravách jídlem (či nějakým v parku sebraným hnusem), dále zdravé oko, kůže i sliznice, cévy, ledviny, pomáhá při zánětech dásní a stimuluje lymfatický systém. Co však shledávám na borůvkách asi nejcennějším, je schopnost snižovat hladinu cukru v krvi, což je skvělá zpráva pro majitele chlupatých diabetiků. Takže ať čerstvé, mražené či sušené, v psím jídelníčku určitě mají místo.

Co jiného by mohlo následovat, než brusinka – blízká to příbuzná borůvky. Roste na obdobných místech, také vám krásně zabarví ruce i oděv (ne nadarmo se v dřívějších dobách obě užívaly k výrobě přírodních barviv), byť do jiného odstínu, a také se bude hezky vyjímat v krmné dávce. Výčet obsažených „pozitiv“ zahajuje už tradičně vitamin C, provitamin A, třísloviny atd. Asi nejznámější jsou její skvělé účinky na kompletní močový systém, záněty ledvin, močového měchýře či prostatu, ale také potíže s inkontinencí (což uvítá spousta chovatelů, kteří se s tímhle problémem potýkají hlavně u starších psích dam). Jako bonus působí blahodárně v době hárání. Silné antioxidační účinky zaručí dlouhou svěžest těla i ducha, ale podpoří organismus i při tak závažných onemocněních, jakými je bezesporu například rakovina. Pomoci mohou i při problémech s pohybovým aparátem či srdcem (ovšem srdce zlomené touhou po sousedově macaté berňačce asi nevyléčí). Pomoci mohou nejen zevnitř, ale i zvnějšku. Indiáni rozmačkané brusinky používali na léčení „dírek“ v tělesné schránce po zásahu otrávenými šípy, ale tuhle jejich funkci snad potřebovat nebudete.

Jejich blízkou příbuznou je medvědice lékařská (své jméno dostala, protože moc chutná medvědům a prý ještě Laponcům, ale ti už se evidentně nevešli do názvu). U nás je silně ohrožená a zákonem chráněná, ale můžete ji klidně potkat v okrasné zahrádce. Obsahuje spoustu dobrých věcí jako brusinka, ale také pár takřka ďábelských vymožeností, jako je například glykosid arbutin. Sice se nachází hlavně v mladých listech, ale znáte to, jeden nikdy neví. Při vyšších dávkách začne tiše, ale intenzivně likvidovat ledviny a játra, takže ji asi raději ponechte na skalce, ať si ptáčci ďobnou a zahradník se pokochá.

Další do party je klikva – rudá teta brusinek, proto i obsah jednotlivých vitaminů, minerálů atd. je dosti podobný. Je naprosto skvělá při léčbě zánětu močových cest (především při infekci Escherichia coli), a pokud máte doma inkontinentní fenu, mohlo by vás zajímat, že omezuje zápach moči, takže soužití s takto postiženým pesanem činí přijatelnějším. Krom toho svědčí zažívání a omezuje tvorbu zubního plaku, potažmo kamene, a tím zlepšuje nejen vzhled zubů vašeho drahouška, ale ušetříte i za  veterináře.

V lese ještě chvilku zůstaneme. Já vím, že většinu tradičních lesních bobulek lze už dneska v klidu vypěstovat na zahradě, ale když já mám vždycky pocit, že ty originál z hvozdů jsou tak nějak lepší. Řada došla na maliny. V tomto „kuličkatém“ útvaru najdeme nemálo pektinů, kyselinu citronovou a salicylovou, vitaminy C, A, B2, P, biotin, flavonoidy, soli železa, mědi, draslíku, vápníku a fosforu. Krom toho že chutnají, prospívají očím (hlavně při šerosleposti a zákalech), zpevní cévy, podpoří trávení, pročistí ledviny, pomohou při anemických projevech i při horečnatých onemocněních. Prospět mohou i fenkám, které trpí vyšší intenzitou krvácení během hárání.

O odstín tmavší sestřence ostružině se můžeme ve starém herbáři dočíst, že „ ostružina jest vznešený lék při uštknutí, ranění jedovatými žížalami, hady a štíry…“. No, při dnešním rozmachu chovu nejrůznější životu nebezpečné žoužele v českých domácnostech (panelové byty nevyjímaje) by se tahle informace mohla hodit. A obdobně jako u předcházejících plodin zde najdeme spoustu vitaminu C, B, karoteny a hafo antioxidantů nejrůznějšího charakteru, z minerálů fosfor, draslík, železo, hořčík a vápník. Využití najdou při nachlazení stejně jako v době rekonvalescence, zpevní cévy a dokonce prý podpoří mužskou potenci. Doporučuji vyzkoušet. Pokud si čirou náhodou nemůžete vybrat zda maliny, či ostružiny, pak není problém vysadit si na vlastní zahrádce hybrida (tedy křížence) malinoostružinu a dilema je vyřešeno.

Vyjdeme z hvozdů na pole a luka a můžeme sbírat dál. Kdo by neznal třeba  bezinky (aspoň z vyprávění) – plod bezu černého. Hned na začátku je nutno upozornit, že plody téhle rostlinky se mohou konzumovat jen a výhradně tepelně upravené, protože jinak mohou vyvolat příznaky otravy.  Syrovou ale můžeme použít vylisovanou šťávičku. V těchto černých kuličkách najdeme cukry, kyselinu jablečnou, třísloviny, pektin, vitamin C, A, B1, B2, B6, B12 a kyselinu panthotenovou. K čemu jsou bezinky vlastně dobré?  Mohou pomoci nejen pří akutních zánětlivých onemocněních, ale také u revmatických onemocnění, ba i zácpě. Ovšem nejvíce jeho účinky ocení asi cukrovkáři, protože jedním z účinků je snižování hladiny cukru v krvi.

Do téhle party patří i rakytník řešetlákový a jeho žluto-oranžové bobulky. Pektiny, silice, třísloviny a organické kyseliny spolu s vitaminy C, F, D, K, B, A a rutinem podpoří celkovou vitalitu těla i psychiku. Prospívá imunitnímu systému, rozpumpuje krev, rozvlní střeva, zhojí podřené sliznice a navnadí játra k pořádné práci. Dokáže poněkud utlumit vliv jarní únavy, takže s ním můžete na začátku sezóny získat trošku náskok před tandemy zmoženými prvními teplými dny.

Další ne úplně tradiční bobulkou je moruše. Svým vzhledem sice připomíná malinu či ostružinu, ale roste na stromě případně na keři a je sladší. Pochlubit se může vysokým obsahem vitaminu C, B, E, beta karotenu, kyseliny listové a resveratrolu (známého spíše z červeného vína), který má údajně antirakovinné účinky a je významným antioxidantem. Funguje též jako mírné laxativum (to v případě mírné zácpičky), podporuje trávení a dokáže snižovat hladinu cukru v krvi (no vida, další šikovná bobulka pro cukrovkáře).

A pro dnešek posledním zástupcem bobulovin je muchovník kanadský. Dostal se k nám ze Severní Ameriky a jeho plody se podobají větším borůvkám. Pektiny, antokyany, třísloviny, vitamin C a B2 atd. Jako ovoce s vysokým obsahem antioxidantů je dobrou prevencí mnoha nemocem, nádorová nevyjímaje. Ale zabere i na zácpu a zdají se prý po něm sladké sny, tak to vyzkoušejte, pokud má váš pes nějakou tu trhlinu na duši.


Převzato - napsala Pavlína Vazdová, naše dlouholetá kamarádka, chovatelka bearded collií, výživářka. Tyto články vycházely i v časopise Pes přítel člověka.


 

Exotické ovoce

Exotika pro hafíka!

 

Minule jsme statečně opustili české sady, zahrady i lesy, a dnes se vydáme za vůní dálek. Exotické ovoce je na našich stolech doma už pěkných pár let, a jeho sortiment se neustále rozrůstá. Nevím jak vy, ale já když procházím oddělením ovoce a zeleniny v některých supermarketech, připadám si jako naprostý buran, který by měl sebou nosit atlas exotických rostlin, protože u poloviny nabízeného zboží horko těžko luštím název natož, abych tušila, k čemu je to vlastně dobré.  A když už jsem v něm listovala, mrkla jsem se i za vás.

Ale začneme klasikou, kterou zná každý z nás už od útlého dětství, a to citrusy. Nelze asi začít jinak než vlajkonošem celé skupiny, citronem. Tahle žlutá věcička oplývá (jak je všeobecně známo) vysokým obsahem vitaminu C, ale vedle něho obsahuje ještě bioflavonoidy, pektin, vonné silice, provitamin A, vitamin B, ale také vápníkdraslíkfosforhořčíkželezo, zinek atd. To zní určitě skvěle, takže kde je problém? Právě v jeho vysokém obsahu kyselin, které mohou způsobit bouři v citlivějším žaludku a stejně snadno vyvolat alergickou reakci, proto s tímhle žlutým pokladem (stejně jako s ostatními citrusy) nad psí miskou prosím zacházet s rozumem. Za citronem hned logicky následují limety, což je v podstatě jen prťavější a zelenější verze citronu (alespoň co se živin týče).

O dost sladší a tudíž k přímé konzumaci častěji používané jsou pomeranče. Výborný zdroj vitaminu C, B, kyseliny listové, hořčíku a pektinu.  Vítán je také vysoký obsah vlákniny i antioxidační účinky. Pokud bychom ho chtěli pesanům nabídnout, vybereme hezky zralý, až přezrálý, a zbavíme ho „chemické“ slupky. Rozhodně u pomeranče najdete více chlupatých fanoušků než v případě citronu, ale i tak s ním zacházíme opatrně, pokud na jeho konzumaci není strávník zvyklý.

Chuťově nápadný je rozhodně grapefruit. O jeho účincích na spalování tuků si můžeme přečíst v každém časopise pro dámy, ale rozhodně bychom neměli přehlédnout ani jeho silně antioxidační účinky a veskrze pozitivní vliv na pomalu chátrající tělesnou stránku diabetiků. Také onkologičtí pacienti by si tohle ovoce měli zařadit do jídelníčku (resp. páníček či panička by ho tam měli zařadit).  Krom obligátního vitaminu C se v něm dopátráme také vitaminu  A, B komplexu, E a K; kyselinu citrónovou, přírodní cukry, esenciální oleje, vápník, kyselinu listovou, fosfor, draslík, flavonoidy a glucarates. Obzvláště v růžových resp. červených plodech najdeme spoustu lykopenu, který je velmi účinným antioxidantem. Ale stále platí – piánko, aby se vám brouček neopupínkoval.

I citrusy mají své křížence, takže mix pomeranče a grapefruitu dostal roztomilý název pomelo, spojil v sobě to dobré z obou rodičů (jak už to tak u bastardů bývá), a vy se o něj můžete dnes rozdělit. Jen je třeba zbavit dužinu všech slupek a slupiček, což může být poněkud otravné, ale díky méně hořké příchuti by mohl najít vetší počet chlupáčů, kterým zachutná, než tatíček grep.

Všeobecně známé, slaďoučké mandarinky v sobě skrývají vitaminy C, B1, B2 a B3; kyselinu listovou a beta-karoten, draslíkhořčík a pektin. Vedle kašlíku tak mohou prospět i pocuchané nervové soustavě a zlenivělým střevům.

Oproti výše jmenovaným, následující dva zástupce téhle „Céčkem“ nadupané skupinky asi potkáme jen zřídka.

Kumqat je často nazýván jako trpasličí mandarinka, ale oproti ní se dá vesele konzumovat i se slupkou (bývá ovšem hodně aromatický).  Chutí tápe někde mezi citronem a mandarinkou. Živiny v něm obsažené se příliš neliší od známější přízně.

Další „podivností“ (alespoň z našeho středoevropského pohledu) je určitě cedrát. Vypadá trochu jako citron a voní cedrově, proto ten zvláštní název. Pokud byste jej chtěli zkusit, pak vězte, že se špatně loupe a bílé pletivo nacházející se pod slupkou může zabrat až 70 % z plodu. Ovšem doškrábeme-li se až na dužninu, najdeme v ní vitamin C, pektin, vlákninu i sacharidy. Zužitkovat se dá skoro všechno, své uplatnění najde od trávicích potíží, přes játra, nervy až po rýmu. U nás se dá většinou sehnat ve formě kandovaného ovoce, což můžete z psího jídelníčku s klidným srdcem vynechat.

Nebyla by exotika exotikou, pokud bychom zapomněli na banán.  Samozřejmě, že s citrusy má z hlediska biologického členění společné maximálně umístění v míse na ovoce, ale uznejte, že mu to třeba s pomerančem úžasně ladí. Každopádně banán má pro nás spoustu zajímavých vlastností. Například je oproti citrusům sytý, čehož lze využít např. při různých dietách, u starých psů i štěňat; vláknina rozhýbe zažívání, obsah tryptofanu pomůže depresistům. Nezanedbatelný je také obsah vitaminů A, B-komlexu, C, E i K. Z minerálů draslík, vápník, hořčík, zinek a fosfor, selen či měď. Nízký obsah sodíku je dobrou zprávou pro kardiaky. Říká se, že má dobrý vliv na paměť, ale i na svaly a klouby. Velkou výhodou banánu je jeho atraktivní chuť, a díky tomu i větší šance, že svého psa pro tuhle žlutou, mazlavou věc dokážete nadchnout a oživíte mu jídelníček. Také jsem se snad ještě nesetkala s alergií na tuhle plodinu. Za sebe mohu říci, že oproti citrusům, banány celá smečka ochotně v miskách akceptuje.

 


 

 

A jedeme dál!

 

Minule jsme proběhli citrusy a banány, ale ještě je spousta exotiky, kterou lze (nebo taky nelze) poslat do psího žaludku.

Například takový ananas nemusí být úplně špatnou volbou. Je pravda, že při jeho pěstování by se člověk vyznávající BIO zemědělství asi trošku osypal, ale nebuďme detailisté. Jako u drtivé většiny exotického ovoce (ale vlastně i mnoha tuzemských druhů) může být tenhle žlutý skvost celkem silným alergenem, ale to je individuální záležitost. Co nám vlastně může nabídnout? Vitamin A, B1, B2, B3 (známý také jako niacin, kyselina nikotinová nebo vitamín PP) i nějaké to Céčko, z minerálů vápník, železo, fosfor a draslík. Obecně je mu přisuzován příznivý vliv, pokud je třeba zbavit tělo nějakého toho tukového polštářku, přebytečné vody, ale prospět může i střevům, slinivce, případně ve chvílích, kdy to přepískneme s vycházkou na plném slunci. Použít můžeme jak šťávu, tak nasekanou dužinu, ale nemrazit, protože nízké teploty značně pocuchají ananasovou chuť (i když, pesanům to bude nejspíš fuk).

Dalším běžným návštěvníkem našich ovocných misek je zaručeně kiwi. Asi nejznámější je jeho vysoký obsah vitaminu C, ale ani E není od věci zmínit, z minerálních látek hořčík a také draslík. Vedle přínosu během chřipkové epidemie může tenhle zelený šišoid pomáhat při problémech s hormony, stresu, a také např. pokud si váš miláček při dovádění v parku natáhl nějaký ten vaz. Jste-li vyznavači luxusu, můžete chlupáči nabídnout vedle tradičního zeleného také zlaté kiwi. Je jemnější, méně kyselé, ale také výrazně dražší, což některým fajnšmekrům nejspíš nebude vadit. Co by pro svého drahouška neudělali.

Ovšem jdete-li především po vitaminu C, pak vězte, že není větší zásobárny nežli acerola, tzv. barbadoská třešeň. Jeho obsahem klidně převálcuje kiwi – dokáže ho obsahovat až dvojnásobek a např. desetinásobně trhne černý rybíz. Také se ještě může pochlubit vitaminy B1, B2, B3 a E, karotenoidy, bioflavonoidy. Tohle nenápadné ovoce bylo vyhlášeno jako domácí plodina s nejlepšími antioxidačními vlastnostmi. Prostě skoro úplný zázrak. Jen bývá poněkud trpké chuti, takže zda se vám podaří svého miláčka ukecat ke konzumaci i přes tohle negativum je jen na vás.

Mango je sympatická poživatina, na níž mě neskonale štve neskutečně špatně vydolovatelná pecka a nutnost loupat. Pokud ovšem nejste líní jako já, pak vězte, že nabízí velmi pěkný obsah vitaminů skupiny B, najdeme i A či E, beta-karoten, hořčík, měď mangan, zinek a spoustu draslíku. Svědčí nervíkům, štítné žláze, ale také může podpořit pigmentaci, což není nikdy k zahození. Také zrak je po mangu lepší než po návštěvě očního lékaře a obsah vlákniny zalichotí střevům. Ovšem opět připomínám alergii, a to hlavně u ne úplně zralých plodů, které obsahují specifickou kyselinu (stejně jako kešu ořechy), která sice působí nejspíš protinádorově, ale případná alergická reakce může být dost drsná (otoky tlamy, úporné svědění, vřídky i dýchací problémy). Jojo, nic není jen tak.

U pecek ještě zůstaneme a představíme si avokádo. No, vlastně ani moc ne, protože tahle jinak v lidské výživě velmi vyhledávaná a výživná věc je pro psy JEDOVATÁ, a to díky vysokému obsahu persinu. Nebudeme tedy plýtvat místem a jedeme dál.

 

Červený nebo oranžový ježeček (ale nebojte, ostny jsou měkoučké a nepíchají), s bílým vnitřkem a hezky schovanou pecičkou se nazývá rambutan. Dužnina je sladká, ale obsah živin není nijak oslnivý. Za zmínku stojí možná vitamin C, B3 a mangan.

Asi známější, byť v některých ohledech dost podobné je liči. Tvrdá slupka ukrývá sladkou dužinu a lesklou pecku. Obsah vitaminů je celkem průměrný, ale může se pochlubit minerálními látkami jako měď, fosfor a draslík. Ale pozor! Při konzumaci většího množství se může objevit  nejen pěkná zimnice, ale spustit i červená.

Podobný je i longan známý také jako dračí oko, který je slaďoučký, lehký a napomáhá při relaxaci, jenže pořád je to bratránek liči i s jeho riziky.

Do rodiny patří také aki. Jíst se z něho dá opět pouze dužnina (a té tam není zase tak mnoho), zato obsahuje celkem silný alkaloid, který lze zlikvidovat pouze varem (alespoň 30 minut), takže raději packy i ruce pryč. Do rodiny mýdelníkovitých (vážně se takhle tato čeleď jmenuje, takže pokud ne do misky, může se s ní váš brouček setkat třeba v koupelně, protože z pecek se úspěšně vyrábí již pár set let mýdla) patří ještě korlan, mamoncillo a obecně známá guarana.

 


 

…a stále v dáli

 

Svět je velký, a proto není divu, že ještě stále máme v zásobě další a další exotické ovoce. Ale nebojte, dnes už skončíme, a to i za cenu, že bychom snad na některý poklad mohli zapomenout.

Začneme slaďoučkým ovocem nesoucím zajímavý název kaki nebo tomel. Chutí připomíná meruňku, vzhledem trošku rajče, a utrhnout si čerstvé ze stromu můžete sem tam i u nás, přestože jeho domovem je daleké Japonsko, resp. subtropy v podstatě celého světa. Pokud se rozhodneme vydlabat dužinu do psí misky, pak vězte, že do ní přidáme spoustu jednoduchých cukrů a slušnou porci vlákniny. Pochlubit se může zásobou vitaminu C, draslíku, vápníku, hořčíku, železa, mědi a manganu. Jen ho prosím nechte hezky dozrát, jinak by chlupáče odradila jeho trpká chuť. A pokud by se vám nechtělo dlabat, stačí jenom oloupat.

 

Karambola neboli malajská hvězda je příjemně sladkokyselá a hlavně atraktivně vyhlížející plodinka. Popravdě, právě její vzhled je nejvyšší devizou. Samozřejmě že obsahuje vitamin C, z minerálů především vápník, železo, hořčík a fosfor, ale že by něčím vynikal a oslnil to úplně ne, takže psí jídelníček karambolou můžete doplnit, ale nikterak výrazně ho neobohatíte. Snad jen, pokud byste chtěli hezkou hvězdičku, která se dá sežrat, na okraj narozeninové misky. Ale abychom jí nekřivdili, užitečný je kompot při problémech se žlučníkem, močovými cestami, případně jej ocení páníček po bujaré oslavě.

To taková  mučenka neboli maracuja je na tom z výživářského hlediska lépe. Vysoký obsah sacharidů, provitamin A, vitaminy B a C spolu s minerály vápníkem, fosforem, železem, a to celé doplněné o vlákninu se rozhodně v krmné dávce neztratí. Na závadu by mohla být dost výrazná chuť, která jistě ne každého psa osloví, a také ne každý majitel shledá zábavným, vydlabávat dřeň z kožovité slupky. Na druhou stranu podporuje zdraví kůže, srdce a také podporuje sexuální apetit, takže blíží-li se doba plánovaného mateřství, bude vaše psí slečna po téhle dobrotě sličná, zdravá a žhavá.

Plod, který svým vzhledem trochu připomíná chmelovou šišku, nese název anona či čerimoja. Opět musíme dlabat, a ještě ke všemu jsou uvnitř obsažená semena ve větším množství jedovatá, ale příjemná, jahodovo-banánová chuť má velkou šanci oslovit celou řadu strávníků. Vysoký obsah sacharidů i vlákniny, A, C vápník, fosfor a pektin, jehož blahodárné účinky známe již od našich jablek.

Papája patří mezi druhy, které se v českých kuchyních vyskytují dnes už celkem běžně. Stejně jako u předchozích druhů, si musíme vyseparovat palčivá semínka a opět vydlabat dužinu. Za odměnu získáme spoustu vitaminů – A, B1, B2, B5 a C, z minerálů je nejvýznamnější vápník a zcela jedinečná je nabídka enzymu papainu, který nejen že zpomaluje stárnutí buněk, ale jsou mu přisuzovány protirakovinné účinky. Jojo, zdá se, že se tady námaha se získáním sladké dužiny opravdu vyplatí.

Pokud snad váš hafan upřednostňuje chuť hruškovo-fíkovou, pak lze doporučit kvajavu. Krom zajímavého chuťového požitku se může pochlubit velmi vysokým obsahem vitaminu C (až 5 krát více než kupříkladu citron), vitaminu A, B, vápníku, draslíku, fosforu i hořčíku.

Zaujmout vás může i pitaya, tzv. dračí ovoce. Plody kaktusu s angreštovo-melounovou chutí se vyskytují ve třech barevných variantách, z nichž červenofialová s rudou dužinou se může chlubit nejvyšším obsahem antioxidantů ze všech tří. Obsahuje karoten, vápník, železo a riboflavin, ale její největší devizou je možnost využití jako přílohy pro psí diabetiky. Ocenit ji můžeme také ve chvílích, kdy se průjem rozhodne zrychlit akci všech čtyř končetin našeho zlatíčka.

Nejen dračí, ale také hadí ovoce nabízí naše obchody, a tím je salak. Poněkud zvláštní, hruškovitý plod obsahuje spoustu železa a pomůže, pokud má váš pesan poněkud líná střívka.

Ale chcete-li trávení vskutku zalebedit, pak určitě nasaďte fíky. Obsahem 25 % sacharidů nahodí unavený organismus a nabídnout mohou také provitamin A, vitaminy skupiny B, trošku méně C, pektin a vlákninu. Také se tvrdí, že fíky skvěle vyživují mozek i nervy, takže je-li váš drahoušek hysterický rapl, zkuste to, třeba tenhle exot zabere.

Největší kalorickou bombou jsou ovšem bezesporu datle. Vedle cukříků nabízí i spoustu draslíku, takže pokud vypadá, že by vašeho pejska mohlo z vašich výcvikových metod klepnout, dejte mu datlík (ovšem nejdřív prosím vyndat pecku, pokud tak již dodavatel neučinil za vás). Také se mu přisuzují afrodiziakální schopnosti.

Na co rozhodně nemůžeme zapomenout, jsou olivy. Obsah mononenasycených mastných kyselin, polyfenolů, flavonoidů o nichž se tvrdí, že mají významné protizánětlivé účinky. Zapomenout nesmíme ani na vitaminy K, A, E a D. No dobrá, to ví kde kdo, ale co už není tak obecně známo, je fakt, že v olivovém oleji je látka, nazvali ji oleocanthal, která má obdobný efekt jako ibuprofen, takže ji lze využít, pokud váš stárnoucí parťák trpí třeba bolestmi kloubů. No není to úžasné?

A ještě pár posledních popelek z pamp, pralesů i oáz.

Granadila je jedna z jedlých mučenek, a baští se dužina s jadérky. Silně aromatická navinulá chuť asi nenadchne každého, ale rozhodně má co nabídnout – sacharidy a mnoho provitamínu A, vitaminy B, C, vápník, fosfor, železo a vlákninu.

Fejchoa obsahuje malé množství tuků a proteinů, ale spoustu sacharidů. Je bohatá na vitamin C, ale nejdůležitější je obsah kyseliny listové a jódu, což je super pro krvetvorbu.

Chlebovník neboli jackfruit – tak tenhle, klidně až desetikilogramový kolos, nabízí vysoký obsah sacharidů, vápníku, fosforu a kromě řady vitaminů i významné množství vápníku a fosforu.

Mangostan (Garcínie) je prý jeden z nejchutnějších druhů ovoce, a vášní pro něj plála i anglická královna Viktorie. Připomíná malé jablíčko, ale pod slupkou jsou jakési „stroužky“, jako u česneku. Je bohatý na vitamin C, vápník, kyselinu elagovou, fytovou, chlorogenovou a vlákninu. Garcinie pročisťuje organismus a působí údajně proti parazitům, což by se mnoha chovatelům mohlo hodit.

Opuncie (Nopál) nabízí šťavnatou a křehkou dužninu plnou vlákniny, pektinu, rostlinný sliz

a gumy, které opuncie také obsahuje, navozují intenzivní pocit sytosti.

Rajčenka (Tamarillo) obsahuje vápník, železo a fosfor, vitamin A, C, B1, B2, B3. Pokud si dáte práci s vydlabáním dužiny (protože slupka je pekelně hořká), získáte pomocníka při problémech s kostmi, problémech s línáním a jako bonus posiluje mozek, paměť.

Tamarind sweet nabízí sladkokyselou dřeň z plodů schovaných v lusku. Obsahují spoustu cukrů, ale snadno podléhají zkáze.

Kiwano (africká okurka či rohatý meloun) se spoustou draslíku a hořčíku. A jako poslední Zapota či Sapodila, která údajně nabízí chuť karamelových hrušek (už se mi sbíhají sliny). Slupka a semena putují na kompost či do drtiče odpadků, a ani nezralé plody nejsou zrovna balzám na zdraví, ale když dozrají, můžete se těšit na vitamin C a dostatek sacharidů.

 


 

 

Převzato - napsala Pavlína Vazdová, naše dlouholetá kamarádka, chovatelka bearded collií, výživářka. Tyto články vycházely i v časopise Pes přítel člověka.


 

 

MDA0Zj