Minerální látkyNěkdy stačí drobeček!
Asi každý má povědomost, že ve světě výživy existují nějaké minerální látky, bez nichž se život neobejde. Některých je potřeba celkem dost, u jiných stačí k plnohodnotnému životu jenom drobátko. Těm prvním se říká makroprvky, druhým (kupodivu) mikroprvky. Dáme přednost těm menším a dnes se pověnujeme mikroprvkům (či je-li vám to bližší stopovým prvkům).
Jak už název napovídá, stačí mikro množství, prostě špetička, aby zajistila chod organismu ke všeobecné spokojenosti. Na kilčo většího i menšího tělíčka vystačíte s méně než 100 mg , což je vážně skoro nic. Ale malé množství neznamená malou důležitost. Předpokládá se, že hned 20 druhů stopiček musí tělo načerpat, aby jelo, tak jak má, ale opravdu důležitých z hlediska výživy je jich cca 10 (železo, měď, mangan, kobalt, jod, zinek, selen, poněkud okrajově křemík, chrom a fluor).
Začneme železem (Fe). Stěžejně tento prvek drandí cévním systémem s molekulou kyslíku na zádech jako součást hemoglobinu a myoglobinu. Také nemálo enzymů se bez něho neobejde, buňkám by se zle dýchalo a celkově by šel při jeho deficitu energetický metabolismus s výkonem pekelně dolů. Lépe se absorbuje železo dvoumocné než trojmocné a železo z živočišných produktů je využitelnější než z rostlinek. Dokonce sojové bílkoviny celkem úspěšně snižují absorpci nejen železa, ale také zinku a manganu. Nojo, no – soja prostě není pro pesany zrovna to nej. Je-li železa málo, pak je náš brouček pobledlý, unavený, pomaleji roste e je celkově takový „nedomrlý“. Ovšem pokud to s železem přeženeme, pak nebudeme mít železného psa, jak by mohlo člověka zprvu napadnout, ale hezky posrajděného a poblinkaného chudinku, bez chuti k jídlu i k životu.
Souvislost s železem má kupodivu měď (Cu). Právě ona totiž doprovází železo na jeho cestě. Ale nejen to. Při jejím nedostatku trpí nejen hemoglobin, ale také „drhnou“ klouby, protože bez mědi nefunguje kolagen tak, jak by měl, nervíky, imunita, reprodukce a buňky zoufale lapají po dechu. Bez mědi se nechce pracovat ani melaninu, což může nehezky zamíchat pigmentem vašeho miláčka a ztráta keratinu v srsti tak nějak vezme psu šmrnc i s potencionálními výstavními úspěchy. Ovšem tahle dáma nemá jenom kladné stránky. Nadbytek mědi může paradoxně také způsobit anemii, protože si začne ve střevech usurpovat místa, kde se vstřebává železo a tím jej místo doprovodu začne úspěšně blokovat. Naprosto specificky působí u bedlington teriérů, kde existuje dědičná nemoc, kdy se měď ukládá tak intenzivně, až způsobí zánět jater. Inu, žádná legrace. Vedle bedlingtonů může měď zamotat hlavu i chovatelům westíků a dobrmanů.
Další v pořadí je mangan (Mn). No, popravdě nepatří mezi nejprobádanější, ale přeci jen nějaké info je. Zdatně aktivuje mnoho enzymů, účastní se cvrkotu na nervové cestě a trávení tuků. Jeho nedostatek může ošklivě pokřivit kosti, pocuchat imunitu i zamíchat s vašimi chovatelskými plány. Sice patří mezi nejméně toxické mikroprvky, ale přeci jen, trošku bojuje o absorpční místo ve střevech a může působit problém podobně jako měď.
To u takového kobaltu (Co) je celkem jasno. Je složkou vitamínu B12, takže je-li dost „bé dvanáctky“, je dost i kobaltu a vyřešeno. A k čemu že je B 12, to víte již z minulého dílu.
Zinek (Zn) si v těle jede na dvou frontách. Za prvé na buněčné úrovni, kdy se montuje nejen do buněčného dýchání, ale také do replikací DNA a RNA a metabolismu bílkovin i sacharidů. Druhá trasa vede přes imunitní systém, kůži, srst i růst. Má-li váš pes nedostatek zinku, každý škrábanec se bude hojit nekonečně dlouho, srst se bude lámat a pesan drbat kvůli každé hlouposti. Dokonce může být miláček tak trochu méně chlap, protože výrazný nedostatek může mít vliv na růst varlat. Celkově je málo toxický a při normálním krmení se nemusíte nijak bávat, že jeho přídavkem něco pokazíte. Potřeba se ovšem zvedá při krmení bohatém na vápník, nebo když velkou část mističky zabírá kytičková bašta.
U jodu (I) je jasno – štítná žláza a přes to vlak nejede. Je-li ho moc, je problém – struma (tedy to už je hodně velký průšvih), binec v hormonech, u omladiny problémy s růstem. Paradoxně nadbytek působí obdobně. Že má váš pes nedostatek jodu můžete zaznamenat díky vysokému výskytu lupů, apatii, ospalosti, ale také se například u březích fen mohou vstřebat zárodky.
To takový selen (Se) byl z počátku považován za naprosto jasnou toxickou záležitost. Až později se přišlo na to, že bez něho tělo zkrátka nefunguje. Je to zdatný bojovník proti tzv. volným radikálům a je úzce spjat s vitamínem E. Degenerace kostí, srdečního svalu, problémy s reprodukcí a dokonce ohrožení rakovinou – toho všeho se může dočkat tělo, jemuž se tento prvek nedostává. Úspěšně také pomáhá při otravách olovem, kadmiem a rtutí. Ale jak je důležitý, tak je jedovatý, proto s jeho dotací více než opatrně.
Následující trojka jsou možná malinko popelky, ale ani bez nich to šlapat nebude.
Křemík (Si) se výrazně angažuje ve vývoji kostry, čímž samozřejmě značně „kecá“ do růstu i pevnosti kostí. Také šlachy a další pojivové tkáně bez něho ztrácí svou pružnost, drápy i srst se láme, proto křemík do téhle party rozhodně patří.
Neznám dietáře a milovníka sladkostí, kterému by nebyl znám chrom (Cr). Jeho schopnost regulovat cukr v krvi a tím i omezovat chuť na sladké byla vítanou novinkou, ale údajně má také pozitivní vliv na růst svalů. No, kdo ví. Každopádně je velmi důležité, v jaké formě se do těla dostane, ale v běžných potravinách a doplňcích je v té „hodné“ variantě, takže žádný strach. Ovšem o jeho dotaci navíc bych dlouze přemýšlela a nejspíš bych si to rozmyslela.
My, starší generace si dobře pamatujeme povinné polykání tabletek s fluorem(F) jako prevenci zubního kazu. Je pravdou, že tento prvek je nutný pro růst kostí i zubů a má své místo i v reprodukčním procesu. Na druhou stranu, je tohoto prvku v přírodě víc než dost a snadno může uškodit, pokud se váš hafan rozhodne např. okusovat cokoli z hliníku (jehož je fluor hlavní složkou), takže raději jeho doplňování vynechte. Nadbytek totiž může způsobit poruchy soustředění, paměť mizí v dál, a pokud je fluoru opravdu hodně pak vyřadí z provozu ledviny, srdce i plíce, což má jen jeden, celkem jasný závěr.
Popravdě, při normální a vyvážené stravě jen stěží dojde k deficitu některého z výše jmenovaných, zato pokud jimi začnete pesanovy cukrovat večeři, snadno ho rychlostí blesku pošlete k nebeské bráně. Proto tady platí ještě více než jinde – všeho s mírou!
Převzato - napsala Pavlína Vazdová, naše dlouholetá kamarádka, chovatelka bearded collií, výživářka. Tyto články vycházely i v časopise Pes přítel člověka.
Minerály 2S fosforem a vápníkem, (ne)staneme se krápníkem!
Zatímco minule jsme se zaobírali prvky, jejichž množství v těle je opravdu mikro, dnes se podíváme na zoubek těm stavebním elementům, které zabírají 0,4 – 20g z každého kila tělesné hmotnosti. Mezi tzv. makroprvky patří vápník, fosfor, hořčík, sodík, draslík, chlor a síra. Všechny jsou esenciální (pro zopakování, nutno je do těla dopravit formou žrádélka, protože si je samo neumí vyrobit.) a u všech lze strávníka úspěšně zlikvidovat jak jejich nedostatkem, tak i nadbytkem.
U čeho začít jiného nežli u vápníku (Ca). Tenhle prvek je alfou a omegou většiny výživářských diskuzí a názory na jeho množství jsou mnohdy provázeny plamennými hádkami. Do určité míry oprávněně, protože tenhle prvek je „rozlezlý“ po celém těle. Je nedílnou součástí nervových impulzů, a taktéž krvičce by se bez něho nechtělo srážeti, svalům pracovati a v podstatě žádný ze všech možných metabolismů by se bez přítomnosti vápníku neobešel. Ovšem hlavně by se zastavil růst kostí a zubů, což je pro většinu chovatelů to gró, které řeší. Je fakt, že z celkového množství v těle ho 99% najdete právě v kostech a zubech. Každopádně, s jeho vstřebáváním to není jednoduché a o tom, jak se mu v těle vede, rozhoduje spousta faktorů, včetně hormonů. Počítejte s tím, že z veškerého vápníku, který váš drahoušek pozře, celé 2/3 zase tělo opustí a to prosím ve formě onoho útvaru, jenž tak dráždí široké okolí, necháte-li jej volně povalovat na chodníku (tedy cca 1% prosviští ven močovým ústrojím, ale to je celkem zanedbatelný podíl). Je celkem logické, že štěňátka (jako většina mláďat) mají vyšší potřebu vápníku, protože jeho obměna v kostech je z počátku takřka 100% a až později klesá na „bídných“ 18%. Nejlépe vstřebatelný je ve formě citrátu vápenatého (calcium citrate), který se dá pořídit ve většině veterinárních ordinací, případně hezky nasušíte a rozdrtíte skořápky, které posléze zakápnete citronem. Co se stane při nedostatku, to je všeobecně známo – deformace kostí, omezení růstu, patologické zlomeniny atd. Ovšem pozor. Nadbytek vápníku, může nadělat pěknou paseku a často se projevuje stejně jako nedostatek. Hafan často nemá chuť k jídlu, špatně se vstřebává horčík, zinek a měď (což se, jak už jistě víte, nejlépe pozná na srsti a pigmentu). Úplně nejdůležitější, je ale poměr vápník fosfor, a to je teprve alchymie. Poměr vápník: fosfor by měl být teoreticky 1 – 1,5 : 1, ale vedle prostého poměru tu hraje roli spousta dalších faktorů.
Fosfor (P) sám o sobě je obsažen ve většině věcí, které se vašemu psu dostanou do misky, takže jeho deficit v podstatě nehrozí (tedy pokud svého svěřence nenadopujete vápníkem, čímž zlikvidujete požadovaný poměr). Ale zpět k fosforu. Pokud se týká jeho funkce – je prostě všude. Není cyklus, který by se bez něho obešel. Kosti (cca 87% veškerého obsahu P v těle), buňky, DNA, RNA, energetický metabolismus, enzymy, no prostě v podstatě nic bez něj nefunguje tak jak má. Jakmile je ho příliš, začne bezohledně blokovat vstřebávání mnoha ostatních prvků, včetně vápníku a aby toho nebylo málo, nabádá příštítná tělíska k větší produkci hormonu, jenž tahá vápník z kostí a posílá ho močovou klouzačkou do širého světa.
Dalším důležitým do party je hořčík (Mg). Je to poslední do trojice „kostitvorných“ prvků – parťák vápníku a tak trochu blokátor fosforu. V jeho pracovní náplni dále najdeme zajištění svalové i nervové činnosti, dobrý běh srdíčka a fungující enzymatické reakce, hlavně na metabolických drahách. Jak vidno, je to velmi důležitý panáček. I když je ho všude celkem dost a jeho nedostatek nebývá běžným problémem, přesto se sem tam může stát, že se jej nedostává. To se nervíky pustí na pochod, nožky chytnou nepěkný třas, není chuť k jídlu a trvá-li tenhle průšvih déle, pak nebohého podvýživence křeče neminou. Jenže nadbytek také není úplně OK. Blokace zinku a vápníku, může (pokud trvá dlouho) pěkně zahýbat růstem a hlavně u koček se velké množství hořčíku nebude zamlouvat ledvinám (dokonce se předpokládá, že to může být jedna z příčin urologického syndromu koček).
Draslíku (K) je všude plno, proto takřka nikdy nechybí, ale to nijak nesnižuje jeho důležitost. Ošéfovává totiž vnitrobuněčné tekutiny, pracuje ve svalech a celkově má na starosti to správné vodní hospodářství v těle. Chybí-li, pak se zadrhne celé hospodaření s vodou, není chuť k jídlu a při dlouhodobém deficitu z hafana vyroste trpasličí verze s křivýma nožkama. Aktuálnější je z našeho pohledu spíše přebytek, který ovlivní opět koloběh vody i acido-bazickou rovnováhu, ale také se montuje do vstřebávání zinku (a to ne právě v pozitivním slova smyslu), dělá binec na nervových dálnicích a motá hlavu enzymům.
To takový sodík (Na) se (na rozdíl od draslíku) pohybuje hlavně v mimobuněčné tekutině, ale jinak s ním celkem úspěšně spolupracuje. Také u něho platí, že nedostatek je celkem vzácný, ale přepísknout to s ním v krmné dávce, není zase takový problém. Ale začněme hezky u nedostatku. Nechutenství, nízká produkce slin, nervy na pochodu, velká žízeň a zároveň loužičky stále a všude – to vše lze pozorovat pouhým okem. K příznakům, které nevidíme, patří horší využitelnost bílkovin nebo problémy s plodností. Pokud to však přeženeme, pak se to opět dotkne nervů, v těle nastane chaos, který může vyústit až v „intoxikaci solí“, což se projevuje průjmem, zvracením a v těch nejbrutálnějších případech ochrnutím zadních nožek, křeče (resp. škubání), skřípání zubů… no a případné konce si jistě každý představí sám. Sodík je většinou dotován ve formě klasické a prachobyčejné kuchyňské soli, kterážto je jak známo z chemického hlediska chloridem sodným, proto dalším prvkem může být stěží cokoli jiného nežli právě chlor.
Chlor (CL) je v tomto ohledu nerozlučným kámošek sodíku a jejich účinky jsou obdobné, ale pokud to s ním přeženete, pak začne spolu se sodíkem doslova otravovat (celé tělo) a nutí ve velkém draslík, opustit svá stanoviště. Nedostává-li se, pak máme zase problém s trávením, protože jak známo, v žaludku je velkým pracantem kyselina chlorovodíková, kterážto se, jak už název napovídá, bez chloru vskutku neobejde. Také nastanou problémy s oběhem vody a pesana může pěkně potrápit rozhozená acidobazická rovnováha (to je ten správný poměr mezi kyselým a zásaditým, což je pro fungování tvorstva důležitější věc, než by se na první pohled mohlo zdát.)
A jako poslední přichází vyslanec takřka pekelný a tím je síra (S). Ono se o ní obecně málo mluví a většina z nás ji zná spíš z pohádek či sirek, než z oblasti výživové, ale nepodceňovat prosím! Síra je pro život prvkem veledůležitým (proto je s podivem, jak je přes svou důležitost často elementem opomíjeným), o čemž by vás měl přesvědčit už fakt, že patří mezi makroprvky a tudíž jí je v těle nemálo. Nejvíce ji najdeme v různých bílkovinách v podobě aminokyselin (hlavně metioninu a cysteinu), je součástí několika vitamínů a s železem tvoří pro život velmi užitečnou dvojici. Je také odborníkem v inaktivaci některých toxinů a u pár druhů bakterií (anaerobních) je využíván k dýchání místo obligátního kyslíku. I když její předávkování v běžné stravě je velmi málo pravděpodobné (pokud nehodláte ohlodávat hlavičky ze sirek, pojídat silvestrovské rachejtle či oblizovat uhlí), přesto je dobré zmínit, co nastane, pokud už k tomu dojde. Nebohý strávník ztratí chuť k jídlu a nastanou problémy s metabolismem vápníku, selenu i mědi. Nedostatek je ovšem výrazně větší problém. Nebohému „nedomrlci“ taktéž příliš nešmakuje, neroste, slzí, slintá, hubne, játra a ledviny nepracují, jak by měly, nedostává se inzulínu ani oxytocinu a plodnost také není nic moc. Problém bývá vidět na první pohled, protože síra je nedílnou součástí keratinu a ten je (jak známo) základem chlupů, drápů, vazů a jiných důležitostí, takže se deficit „ďáblova prvku“ se projeví ulámanými chlupy, třepícími se drápy, nepružnou kůží i ochablým vazivem. Žádná legrace.
Převzato - napsala Pavlína Vazdová, naše dlouholetá kamarádka, chovatelka bearded collií, výživářka. Tyto články vycházely i v časopise Pes přítel člověka.